Táta má rýmu

Taková podzimní viróza může být příjemnou výmluvou v práci nebo i doma. A čas v posteli, v klidu, s knihou či u filmu, ten může být dost fajn. ... Teda vlastně býval dost fajn, dokud člověk byl sám za sebe.

S radostmi a starostmi společného či pracovního života se tohle útočiště tak nějak bortí. A děti? ... O tom radši jindy. ... Z domova se stává klec v pavilonu opic plná chrchlajících paviánů.

A to teď nechávám stranou odkaz toho nanoskrčka s korunou, co se tu furt ještě ometá.

Narvali jste se céčkem, déčkem, doplňky z lékárny, paracetamolem, kafem a stále nic?

Možná je čas na malý screening i v oblasti duševní pohody.

Jak spíte? - Málo.

Jak jíte? - Rychle.

Jak se máte? - ... Cože? ... Blbě.

Pokud se odpovědi blíží těm výše uvedeným, asi vám už někdy někdo řekl: "Zvolni, dej si oraz." Nebo hůř: "Tak už nebuď ve stresu, ne!?"

Taky to moc nepomohlo?

V případě, že se tohle schéma opakuje pořád a pořád dokola a míří do bludné uličky, už jen screening nestačí. Pokud víte, co máte dělat, gratuluju.

Udělejte to!

Pokud ne, zkuste polknout hrdost a říct si o pomoc. To chce totiž kurňa odvahu. Totiž přiznat si, že teď na něco nestačím. A hned s odvahou se většinou hodí i trpělivost v hledání té pomoci. Někdy není hold zrovna po ruce.

Nemusí to být zrovna pomoc psychoterapeuta. Doktor asi napadne každého, přátelé se hodí i tady. Máte-li štěstí, podrží rodina.

Ale jestli už i tohle všechno proběhlo a stále se točí bludný kruh, nebo jestli tam někde vykouklo něco těžšího, zkrátka dejte vědět. Jsem tu od toho. Může to pomoct.